Comics Pán prstenů

boromira, 4. 4. 2006 08:51

Chudák Pipin, vždycky se namočí do nějakého maléru. Tohle je sice vizuálně velmi působivá, ale dost bezútěšná scéna.

aragwen, 4. 4. 2006 19:02

Hustý, už aby byly další, rozšířenou verzi sem etě neviděla.. :)

elrondka, 5. 4. 2006 16:10

silná scéna, ale proč bezútešná? Bezútěšné se věci stávají, když se v nich nedá nic dělat. Tohle je přece ryze akční, všichni pro věc něco dělají a dokonce povětšině vědí, CO mají dělat! Mě na tom úplně nejvíc bere to spolehnutí se jeden na druhého. Jeden na jednom konci Středozemě něco dělá a druzí úplně někde jinde na něj myslí a věří, že to, co má dělat, dělá dobře. Jsem jenom omezená půlelfka, ale tohle mi přijde ze všeho nejúžasnější. Sama znám ze života jenom jedinou tomu podobnou záležitost - možná někdo víte..... www.kostnidren.cz

boromira, 7. 4. 2006 07:45

elrondka: cítím z toho snahu věřit, když vlastně nevěřím. Proto mi to připadá bezútěšné. Ne zbabělé, slabošské a ufňukané, to v žádném případě, je to silné, statečné a odhodlané. Ale i v takových chvílích se někdy jedná ze setrvačnosti, protože jinak by člověk takovou zkoušku nepřekonal.

Gandalfina, 8. 4. 2006 14:34

Bezútěšná. Bez útěchy. Není, čím a koho utěšovat. Ani nadějí. Nedá se říct - to bude dobrý, protože všichni moc dobře vědí, že je vysoce pravděpodobné, že možná nebude. Ano, vědí, že musejí dělat to, co dělají, a vědí, co mají dělat. Ale jestli výsledek bude adekvátní vší jejich snaze, toť otázka. A tak, i když se dá něco dělat, může být situace bezútěšná. Což neznamená, že to člověk vzdá. Jen prostě vezme všechny alternativy, a postaví je na roveň, i ty, které jsou bez naděje a bez útěchy, a tím je silnější. Protože pak ho nic nezastaví.

elrondka, 9. 4. 2006 10:26

Boromira, Gandalfina: Jak to, že není čím utěšovat? Útěcha je přece především v tom, když lidi drží pohromadě, když se na ně můžeme spolehnout za všech okolností, že můžeš vědět a dokonce se bezvýhradně spolehnout, že Tě nezradí a udělají kdykoliv, co se udělat má, bez ohledu na svoje zájmy, třeba i strach nebo bolest. Jistěže spousta věcí v životě je bez nějaké valné naděje, každý ví, že mohou špatně skončit a dokonce i mnohdy špatně končívají. Já nemluvím o plané útěše, že to bude dobrý - ta není k ničemu, tu si může každý srčit za klobouk. Útěcha je v přátelství, ve spolehnutí se jeden na druhého a víra v to, že nejsi na svoje trable sám. Což je samozřejmě věc, která se nenajde na chodníku, dokonce tvrdím, že se nedá vyvážit zlatem ani čímkoli jiným, leda stejnou kvalitou vztahu. Já si myslím, že pevné (takové to opravdové) přátelství mezi lidmi je víc než cokoliv jiného, možná i víc než láska, odvaha, umění... Nevím, samozřejmě může každý diskutovat a každý bude mít svou pravdu. Povídám jen jak to cítím.

Gandalfina, 9. 4. 2006 15:04

Elrondka: To bude dobrý, nemusí být jen planá útěcha, někdy je to pravda, jen je třeba ji připomenout. Ale hledat útěchu v přátelství, v tom, že mě někdo nezradí nebo že na něj mohu naházet svůj náklad a on to unese, to je slabost, která vede nakonec ke zklamání a pocitu opuštěnosti. V rozhodujících a opravdu důležitých okamžicích je na "to" člověk stejně vždycky sám. A není to chyba nebo selhání přátel či blízkých. Někdy prostě nikdo a nic nepomůže, protože to nejde. Nikdo na sebe nemůže vzít tvou bolest např. po vytržení zubů :), a když mu skučíš na rameni, tak to taky nepřestane, a jak by mohla pomoci jeho přítomnost? Právě tak na sebe nikdo nemůže vzít tvou životní cestu a úkol, a to, že se budeš držet přítele za ručičku, to ti sílu spíš odebere, než přidá. Může ti v boji krýt záda, ale tváří v tvář protivníkovi se musíš spolehnout jen na sebe, jinak nejen že budeš bojovat jen napůl, ale ještě bys mohla toho přítele, na kterého spoléháš, přivést do záhuby. A pak už by mi tedy útěchu nepřineslo, že jsem měla po boku přítele, který mě nezradil :))

elrondka, 9. 4. 2006 23:38

Gandalfina: Člověk by nikdy neměl být sám, i když máš pravdu v tom, že svoje trable si má každá řešit prvně svýma silama. Ale když mu ubývají...Nevěř tomu, že se musíš spoléhat vždycky a všude jen a jen na sebe, to je plané hrdinství - právě pak hrozí zůstat sama a opuštěná. Ani ti nejsilnější nezvládnou vždycky všechno sami. Přátelé se nevolají na pomoc lehkovážně, jenom tehdy, když je pořeba naléhavá. A pak to není žádní hanba.Chceš-li, jedna přítelkyně se Ti nabízí :))) V průšvihu volej, jinak nemusíš...

boromira, 10. 4. 2006 08:41

elrondka: myslím, že jsme se dostaly do situace, kdy ani tak nejde o pochopení a cítění, ale o vyjádření a význam slov. Přesně rozumím, co chceš sdělit, a naprosto s tebou souhlasím. Jen s malým rozdílem, a teď nevím, jestli obě dáváme slovům stejný význam, že u přátel nehledám útěchu, ale oporu. Já sama můžu poskytovat útěchu těm, kdo ji potřebují. Můžu jim být vším od konejšitele až po hybatele. Ale pokud jsem ten, koho se situace aktivně týká, jako v tomto případě Smíšek a Aragorn, útěcha mi není k ničemu, zejména ne v situaci, kdy vím, že ani žádná není. Jejich přátelství je jim oporou. Tak to cítím a chápu já, a myslím, že v našich pocitech a postojích není až tak značný rozdíl, jak to na první pohled vypadá. Je to asi tak subjektivní, jako kdybychom se bavily o tom, který výraz je citově silnější, jestli přítel nebo kamarád. A máš pravdu, přítel v nouzi je přítel nejlepší.

Gandalfina, 11. 4. 2006 19:13

Samota a opuštěnost není zas nic tak strašného, jak se nám dnešní "společenský" svět snaží namluvit. A opravdu není hanba volat přítele na pomoc, pokud pomoci může. Přítel v nouzi je přítel nejlepší. Ale je zajímavé, že takový pravý přítel se objeví, až když už se člověk naučil být sám. Potom je to skutečný přítel, a ne berlička. :)